|
|
|
|
První písemná zmínka o tomto plemeni se objevila v čínské knize letopisů a to již v roce 1121 před Kristem. Dále se o ni zmiňuje nejen Aristoteles, ale také Marco Polo, který o tomto plemeni řekl, že je to pes velikosti osla s hlasem lva.
Do Evropy ji ze svých cest přivezl Alexandr Veliký a bez křížení s jinými rasami se podařilo ji dochovat do dnešních dob. Studie DNA z roku 2008 prokázala, že plemeno Tibetské dogy se cca před 58.000 lety oddělilo od vlka obecného.
Odedávna byla Tibetská doga užívána k hlídání a k ochraně právě kvůli své odvaze, odolnosti a inteligenci, díky které je schopna se sama rozhodovat a plnit své povinnosti bez lidských příkazů. Přestože dělala společnost králům, prezidentům a různým panovníkům, zachovala si svoje tak unikátní vlastnosti jako je jednoroční hárání u fen a velmi pomalé dospívání jedinců (feny mezi 3-4 lety, psi mezi 4-5 rokem), že se o ní dá stále mluvit jako o přírodním plemeni. |
|
