|
|
|
|
Tibetská doga se objevuje ve třech liniích.
Nejstarší z nich, KHYI-APSO, se bohužel již téměř nevyskytuje. Právě tato linie se využívala výhradně ke střežení klášterů, což bohužel vedlo téměř k jejímu vyhlazení. Přičinila se za to především Čínská lidová republika, která při obsazovaní Tibetu útočila a bombardovala právě kláštery. Při porovnání s ostatním liniemi je tato obrovská s postavou připomínající bájné šelmy. Typické je pro ni bohaté osrstění a zejména velmi uvolněná a nařasená kůže.
TSANG-KHYI jsou potomci z chovů v Asii a v Americe, kteří dnes mají v Evropě také své zastoupení. Působí většinou mohutným dojmem s vyšším vzrůstem, širokou lebkou a výrazně převislými pysky. Rozpoznáme ji díky volné kůži v okolí krku a hlavy. Stejně jako nejstarší linie byla i tato využívána ke střežení. Dále pak ale i k nošení těžších nákladů.
Nejznámější a nejrozšířenější v evropském chovu je linie DO-KHYI. Ta je vzrůstem nižší než předchozí dva typy. Původně se využívala nejen jako ochránce, ale i jako pomocník při pastvě jaků.
|
|
